Galerie

„Walda“ Matuška – můj idol z dětství

S Jaroslavem Hutkou si občas píšeme ale ne ve všem se shodneme.

Dan Hůlka se fotil s děvčaty a vždy se usmíval. Pouze se mnou ne. Když jsem mu to vyčetl, vyloudil tento krásný úsměv i se mnou.
Toto je snímek s Lucií Bílou z roku 1996, v kterém se poprvé stala Českou slavicí. Chvíli předtím jsem s ní měl zajímavý zážitek na jejím hotelovém pokoji. Ale o tom gentleman mlčí.
Věru Bílou jsem zastupoval exkluzivně – hrozná spolupráce. Snímek je zajímavý tím, že na tomto místě v Rokycanech byl v roce 1945 zatčen americkými vojáky „kat“ českého národa K.H.Frank.

S třináctiletou Ewou Farnou a její doprovodnou skupinou po koncertě. Vlevo Lešek Wronka.

Kdo by to byl řekl, že budu spolupracovat s prvorepublikovou filmovou hvězdou Zitou Kabátovou.
Na plese s Evou Vejmělkovou – „píšťalkou“ z „Básníků“. Honza Čenský si pochvaloval, že mu k moderování vybírám samé „kočky“.
Oscarového Jiřího Menzela jsem pozval do svého pořadu „Večer s…“. Když viděl na plakátě uvedeného režiséra – totiž mně, shovívavě se pousmál. Ale „poslouchal“ na slovo. Prostě profesionál. Vpravo Standa Kahuda.
Eva Burešová se mi v televizi líbila, tak jsem jí pozval i s kapelou do Českých Budějovic a uspořádal její koncert.
A ještě s její kapelou „Kryštofa Tomečka“.
No, nemám se dobře? V „obležení“dcer slavných otců – Terezy Kerndlové, Heleny Zeťové a Terezy Černochové ( Black Milk ).
Že by třicátý první díl „Majora Zemana“?
Tak co, Jirko? Kdo je menší?
No, nevím, jestli by mně tito dva „Kamarádi do deště“ chtěli za kamaráda, i když to tak vypadá. Alespoň u Lukáše Vaculíka.

Dan Nekonečný mně pozval do jedné pražské restaurace, kde měl rezervé ve „skalním“ salonku plném svíček. To byl prostě on. Extravagantní.

„Dara“ byla „kus“. Ve výtahu byl problém nedívat se jí do určitého místa. Hádejte do kterého?
U Moniky Absolonové jsem však pohled rovnou zaměřil do jejího dekoltu a pochválil jsem jej. Že se na mně nezlobila, dokazuje tato fotografie.
BSP ( Ota Balage, Kamil Střihavka, Michal Pavlíček ). Michala Pavlíčka považuji za nejlepšího basáka u nás.

Takto si Evu Pilarovou většinou pamatujeme. Málokdo by nás poznal asi hodinu před tímto fotografováním. Hlavně paní Evu v džínovém obleku, keckách a s jiným účesem, když jsme vtipkovali u recepce.

Na obrázku si sice podávám ruku s legendárním kytarystou britské skupiny SWEET Andy Scottem, ale tohoto neseriózního a arogantního člověka bych za kamaráda nechtěl. Velké zklamání.
Jó, když „Madla zpívala Evropě“. Zdenu Sulanovou jsem také jeden čas zastupoval exkluzivně, dokonce jsem o ní rozepsal knihu. Při jejím zapisování mi u ní doma vařila. Jednou jsem přijel pozdě, ta mi „dala“. Oběd musela znovu ohřát. Výborně vařila.
Společně s Jiřím Krampolem, Adrianou Sobotovou, Petrem Jablonským, Luďkem Sobotou, Janou Svobodovou, Miluškou Voborníkovou a Viktorem Sodomou jsme zavzpomínali na Miloslava Šimka s programem „Návštěvní den…“
Petru Janů jsem pozval na reprezentační ples. I když byla zraněná, ohromně jí to slušelo. Mně snad také? Ale „kdeže ty loňské sněhy jsou“.
Se slavnými „Slejdy“ ( SLADE ) z británie, jejichž koncert jsem organizoval v rámci svého hudebního festivalu „JAMAFEST“. Se mnou objímajícím zakládajícím členem kapely, budeníkem Donem Powellem ( spolu s Davem Hillem – druhý zprava ) jsme se skamarádili. Pozval mně i do Anglie.

S legendou populární hudby Richardem Adamem, který mně nazval přítelem. Hodně jsem s ním sjezdil.…..Kdyby v padesátých a šedesátých letech neupadl v nemilost „mocipánů“ a existovala anketa „Zlatý slavík“, byl by jeho mnohonásobným držitelem. I Karel Gott ho nazval svým učitelem.
Pracoval jsem i s velkými orchestry. Zde s tanečním orchestrem „METROKLUB“ na jednom z plesů.
Jó, na ptáky jsme krátký… Ale jinak dobrý.
S velkým hercem Radovanem Lukavským v Národním divadle v Praze. Rozpovídal se tolik, že by to vydalo na knihu.
S „Goldem Kids“ ( Marta Kubišová, Václav Neckář, Helena Vondráčková ) jsem jel malé turné po třech městech. Marta Kubišová byla příjemná ( již jsem s ní dělal předtím na plese ), Helena Vondráčková nepřístupná až nepříjemná a s Vaškem Neckářem jsem chodil na pivo.
S Naďou Urbánkovou a skupinou Klondajk ( druhý zprava Standa Drobek Schwarz ) jsme měli veliké koncertní plány. Ale pak se do toho vložil Jiří Brabec se svým Country beatem a bylo po všem.
Jirka Wimmer jezdil často s mým estrádním pořadem „Show Jana Marka“. Měl od lékaře zakázáno pít. No, pamatuji si, že jsem asi hodinu skládal techniku a potom jsem za svou skupinou přišel do restaurace na večeři. Poseděli jsme ještě asi hodinu a Jirka „udělal“ devět dvanáctek. Alkohol ho asi ničil. Škoda.
Pracoval jsem i se slavnými sportovci. Zde s Pepíkem ( tátou ) Němcem, nejúspěšnějším československým boxerem těžké váhy.
I když se o Josefu Vinklářovi říkalo, že byl nepřístupný a arogantní, já jsem si s ním velmi rozumněl. Příjemný zážitek.
S Miroslavem Donutilem to již bylo horší. Výborný herec ale podle mně neseriózní až hloupý člověk.
S Michalem Davidem na reprezentačním plese v Táboře. Tvrdil, že zpívá živě. Jenže jeho zpěv nešel z mikrofonu do reprobeden. Byl to čistý playback. To je neduh mnoha českých zpěváků. Potom žasnu, jak je lidi chválí, jak jim to zpívá. To samé se mi stalo s Marií Rottrovou.
Rád jsem také organizoval „dechovku“. Zde s jejím „králem“ „Pepíčkem Zímou. Dále se se mnou vyfotili Adina Princová, Aťka Janoušková, Dr. Jan Pixa a členové orchestru Jiřího Sládka včetně kapelníka.
S Ivetou Bartošovou jsem dělal poměrně často. Krásně zpívala. Ale ten konec?! Škoda jí.
Krátce po Sametové revoluci jsem do Všesportovní haly v Českých Budějovicích pozval k besedě téměř do té doby komunisty zapovězeného spisovatele Jaroslava Foglara. Vyprodáno ( 5000 převážně dětí ) během několika dnů. Foglara jsem potom několikrát navštívil doma, kde mi ukázal originálního ježka v kleci i původní skicy kreslíře Rychlých šípů Jana Fischera. Při procházce Starým městem mi ukazoval místa, podle kterých se inspiroval v knize o Stínadlech.
Já se vrátím a se mnou přijde zákon….s „limonádníkem“ Karlem Fialou v jedné pražské restauraci. Mimo jiné jsme se též bavili o jeho dávné lásce, nadějné herečce Janě Rybové. Dodnes mi není jasné, jak to s ní vlastně bylo. Roky se dočítám, že spáchala sebevraždu kvůli Přemyslu Kočímu ale když toto slyšel Karel Fiala, těžce se rozčílil a tvrdil, že to není pravda.
S legendou „Arakainu“ Alešem Brichtou.
Jiří Korn byl výborný tanečník, tak i k vystoupení u mně si přivezl své dvě půvabné tanečnice.
Bára Basiková si dala pozor aby se na mně příliš netlačila. Prý, že je vdaná.
S legendární Liz Mitchell a její skupinou BONEY M jsem po koncertě na mém JAMAFESTU strávil téměř až do rána v jedné příjemné restauraci.
Když nás takto s Ilonou Czákovou vyfotil její pánský doprovod, zeptal jsem se, jestli patří k sobě. Nastal oboustranný smích. Že prý pouze kamarádi. Do půlroka byli svoji a pokud vím, jsou dodnes. Mám prostě odhad.
Po setkání s Waldemarem Matuškou jsem se zvěčnil s kapelou KTO. V popředí v pokleku s námi dvojnásobný mistr světa a tojnásobný držitel Stanleyova poháru JAROSLAV POUZAR.
Se světovou discopopovou hvězdou osmdesátých let z Německa – SANDROU, kterou jsem pozval ke koncertu do Prahy.
A s její skvělou kapelou.
Jako „předskokanku“ před SANDROU jsem pozval Šárku Vaňkovou s bandem Fredy Bittnera. Též vynikající zážitek.

Komentáře jsou uzavřeny.